MENU

Proč blog o „fitness“ ?

23. 3. 2020 Tréninky a mobilita, Náš život a cestování

Honza by řekl, něco v tom smyslu, jakože: „ty český bullshity už se nedaj číst… :D“ 
Asi takhle, známe fakt málo lidí v ČR, kteří dbají na kvalitu před kvantitou. 
Gymy, které dbají na techniku spočítáme na prstech jedné ruky a to je ještě hodně. 
Spolupracujeme s nejlepším fyzioterapeutem, kterého známe. Spojili jsme všechno dohromady. 

A proto jsme se rozhodli vytvořit blog.

Nebo takhle, já se rozhodla. 

Honza na to nemá moc čas, ale já si myslím, že pokud propojíme náš život, tréninky a jídlo, tak to bude fungovat.  Honza vlastní 6 let gym. Neznám člověka, který by věděl víc. Nemyslím jen „o činkách“. Ale třeba i co se výbušných, explosivních a kondičních věcí týká. 

Jak jsem už psala na začátku má nejlepší angličtinu, co jsem kdy slyšela. Vlastně skoro všichni. (jak by Honza řekl, naposlouchal to z porna, co nakoukal) 😀 – asi chápete, kolik toho muselo být.

Učí se od těch nejlepších. 

Lidí v Americe. Jezdí tam i několikrát za rok. Není den, kdy by neposlouchal podcast, nezaplatil si nějaký coaching nebo se nejel učit od těch nejlepších.

Ti chlapi vědí, co dělaj. 

  • Učí udržitelné věci. 
  • Není to, že něco nesmíš a tohle musíš. 
  • Techniky cviků, programování tréninků je vypiplané do detailů nad kterýma vždycky jen koukám. 
  • A do toho ta hlavní část. Komunita lidí. Lidi okolo tebe, kterýma se obklopuješ, od kterých se učíš. To je to nejdůležitější. 

Honza má gym, který je to nejvíc přátelský místo v Benešově a bude i v Praze. Kde si při tréninku dáš „Highfive“ a to tě tak nakopne, že do posledního kola jdeš naplno a né, že už nemůžeš a nebo nechceš. 

Věci, které on ví můžou pomoct fakt strašně moc lidem. 

Nejenom nám mladším, ale vidim to ikdyž mluví se svou mámou nebo mojí babičkou a mamkou, tak strašně moc dokáže ovlivnit život. (máme právě v gymu i starší dámy).

A proč já? 

  • Pohyb miluju celý život. 
  • Tančila sem latinu, byla mažoretkou a roztleskávačkou. 
  • Jednoho dne skončila, přišla puberta a mě začaly růst boky. Prostě zadek jak blázen. 
  • Měla první lásku a s tím zažila první zklamání. 
  • Na truc odjela na 5 měsíců do Španělska. Kde sem přibrala neuvěřitelných 20 kilo.

Fakt!

Když jsem přijela, moje mamka mi strašně moc pomáhala. Drželi jsme jídelníček na míru, pak i různé další diety. Zkusila sem si půstování, sacharidové vlny, vynechala sacharidy apod. 

Zhubla, ale vždy to bylo jak bumerang. Štvalo mě to. 
Jsem člověk, který miluje jídlo. 
Mám obrovský apetit.

Takže jsem si furt zakazovala, měla zaškatulkovaný jídlo na to dobrý a špatný a vždycky sem se za to špatný dost trestala – jakože víc tréninků – s tím přišel větší hlad. Začala sem za to druhý den hladovět – následující dva dny sem byla jak utržená z řetězu a snědla jsem cokoliv mi spadlo pod ruku. 

A takhle to bylo do roku 2015. 

Než mi honza pomalu ukazoval, jak se naučit jíst zdravě. 
Jíst všechno. Nezakazovat si. Užívat si jídlo, jakýkoliv. 
A hlavně, být šťastná. 

80/20! 

80 procent jedeš krásně. Nezpracovaný kvalitní potraviny. 
20 procent si užívej. 

Já strašně doufám, že jednou nebudou žádný diety a podělaný jídelníčky. 
Že lidi do sebe začnou investovat. 
A nejen v tréninzích, ale i co se kvality jídla týká. 

Co vy a kvalita nejen v trénincích, ale i potravin? Je pro vás důležitá???