MENU

“Po porodu”… co jsem prožívala

20. 4. 2020 Náš život a cestování, Ostatní

Až teď o tom dokážu otevřeně mluvit, psát… 

Jedné z mých nejlepších kamarádek se narodila holčička (ELA) před 3mi týdny. Bylo to pro mě strašně silný. Proč? 

Kristý je člověk, kterýho zbožňuju. Trávíme snima (i s jejím Péťou) nejvíc času (vidíme se skoro každý týden, když to jde) a fakt sem se na malou těšila, jako kdyby to měla být Lilu sestřenice. 

Když jsme měly call, protože vidět jsme se nemohly. 

Byla sem neskutečně pyšná a vděčná! 

Tady je Kristý s naší Lilu, když jí byl cca měsíc 🙂

Po všech zkušenostech mých i našich kamarádek zvolila v téhle situaci porod doma (kdykoliv mohla jet do nemocnice, byla na to ready, kdyby se cokoliv dělo) 

Chci říct, že bych udělala absolutně to samé, pokud by bylo s malou a i semnou vše v pořádku, tak jako bylo sní. 

Kristý měla ani né 4 hodinový porod. Nádherný! Kdy si jí sama chytila, když jí porodila. (když tohle řikala, řvala sem jak blázen) 

Proč? 

  1. Pocit, že to zvládla. 
  2. Pocit pýchy (divný slovo, prostě sem byla pyšná jak blázen) 
  3. Pocit smutku (jsem strašně ráda, že sem si o tom mohla s Kristý a holkama, co jsme si volaly povídat. Cejtila sem tyto dva pocity, ale najednou smutek jak blázen. Já nezažila ani Lilu na hrudníku, já nezažila takový to krásný na začátku, nic… 

Když se Lilu narodila cítila sem takový to: „konečně je venku“ „už nechci ani vteřinu zažívat bolest ani nic“ 

Neměla sem jí na hrudníku, byla přidušená. 

Potom jí dali ke mě, byla sem samozřejmě vděčná, šťastná. Nikdy jsem nic krásnějšího a roztomilejšího neviděla. 

Ale nebylo to takový jako u všech mých kamarádek. 

Kojit sem nechtěla. 

Když měla prdíky, štvalo mě to. 

Nebylo to semnou ok. Teď to vím. (v jejích 2 měsících jsme odjeli na 2 dny do Anglie, teď vím, že bych to už nikdy neudělala. Ale prostě předtim jsem dělala vše, jak sem cítila.) 

Ale… Po pár týdnech/měsících… Přesně nevim, jak dlouho to trvalo jsme si k sobě našli cestu. 

Vím, že tohle sama v sobě budu muset ještě vyřešit.

Nechci lepit tenhle zážitek druhým miminkem, jen aby to „bylo dobré“. 

Ikdyž vidim milion pozitiv, furt vidim i ty negativa a to musim přijmout. 

A teď se ptáš jaký to jsou ty pozitiva? 

  1. Lilu je nejvíc hodný dítě (nikdy nikomu neubližuje a ba naopak baví se a snaží se do her zapojovat „ty míň mluvící“ 
  2. Lilu je strašně samostatná (samozřejmě má „mama“ období, který dítě ne.) 
  3. Miluje svoje prarodiče a praprarodiče, tráví snima spousty času a od miminka stim nemá absolutně žádnej problém (jak tam byla často) 
  4. Jde jí VŠECHNO, fakt všechno vysvětlit. Nikdy jsem jí nelhala, možná fakt párkrát na prstech jedné ruky bych to spočítala) Vždy jsem jí vysvětlila kam jedu, proč a kdy se vrátim. 
  5. Je to nejvíc společenský dítě. Miluje lidi, tak jako my. Miluje děti. 

A já miluju jí! Víc a víc! 

A co si z toho beru já?

Všechno nemusí začít tak skvěle. Ale až když to jde, můžeme vzít všechno do svých rukou a přetočit to v to dobré. 

Jen chci říct, že 6ti nedělí pro mě bylo nejkrásnější období na světě. Pamatuju si to živě! Né teda v nemocnici ty tři dny, ale hned jak jsme přijeli domu. 

Jak jste se cítili po porodu vy? 

Komentáře k článku

Zatím nebyl přidán žádný komentář, buďte první.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *