MENU

Jak mě pan Šach požádal o ruku..

13. 4. 2020 Náš život a cestování

Tenhle příspěvek bude od pana Šacha… Napsal krásnej email o tom, jak mě požádal o roku. 

A já vám ho dám přečíst: 

“Minulý úterý, jsem dal Anet prstýnek.
Totálně spontánní rozhodnutí.

Seděli jsme večer na lehátku na pláži.
Palmy nad náma.
Hvězdy nad náma.

Já Anet držel a seděl za ní.
Koukali do černýho oceánu a poslouchali vlny.
Nemluvili jsme, jen se kochali nocí a hvězdama.

Pak mě to napadlo.
Vylovil jsem z kapsy od kraťasů klíče od hotelu.
A začal nenápadně sundavat kroužek co drží číslo pokoje a klíček dohromady.

Zas tak nenápadný to asi nebylo, protože Anet se pořád ptala, co se tam furt vrtím.
Po chvíli snažení byl dole.

Žmoulal jsem kroužek v prstech a přemejšlel, jak na to.
Na čele mi začal naskakovat i v tom vedru studenej pot.

Jeden z největších strachů ever.

Moje myšlenky se daly popsat asi takhle…

“Ok, jdi na to, prostě si klekni a zeptej se jí….”
“…řekni něco hezkýho,ale co?….”
“….tak teď…”
“…ne, ještě ne, za náma jsou ňáký lidi…”
“…jdu..ne bojím se…kurva..”
“…čeho se bojíš vole??!Dát jí prsten? Dělej sakra!..”
“…TEĎ…ne pod lehátko právě zalez velkej krab, mě kousne!…”
“….Ježíš, proč mi nikdo neřek, že je to takhle těžký…”
“Nadechni se…UFFF. “

Vždyť ona je prostě to nejskvělejší co mám, tak proč bych měl kurva prováhat tenhle moment?

Pak už jsem před ní jen klečel.
A zeptal se, jestli si mě chce vzít.

Měl jsem slzy ve vočích.
Řekla, že chce.

Oba jsme brečeli a objímali se.
Ani ten krab mě nekousnul.

A já věděl, že jsem udělal jedno z nejlepších rozhodnutí ve svým životě.

A teď, tejden od tý doby..
se cejtím ještě líp a vím, že bych to zpátky nikdy nevzal.”

Ano po oficiálně 3 měsících, co jsme spolu byli, mě pan Šach požádal o ruku. 

Každý se nás ptá, jestli jsme se nebáli. Že jsme  to uspěchali.  

Myslim, že to každý cítí sám. Každý ví sám, co je pro něj nejlepší. 

Lidi se rozvádí po roce, po 10ti letech, tak na co čekat. 

My to tak cítili, tak proč to odkládat 🙂 

PS: Alespoň v ten den, jsme byli fakt zamilovaní. (neřikám, že to tak po 10ti letech nemuselo být taky, ikdyž jako brát si ho teď tak to není takové to ťuťu ňuňu… chápeme se :)) 

A jak požádal vás partner o ruku? 🙂

Komentáře k článku

Jana | 13. 4. 2020 v 10:01

Krasna zadost. My s manzelem byly rok spolu. Poznali jsme se v chorvatsku jako animatorka a delegat a o rok pozdeji jsme byly na stejnem miste opet jako animatorka a delegat ale uz rok partneri. Jezdily jsme ruzne na vylety takze kdyz nas kamarad Riki vzal v podvecer na vyjizdku lodi vubec sem netusila co me ceka. Nekde na mori, pri zapadu slunce si najednou klekl a zeptal se me jestli bych si ho nechzmtela vzit. Chvi sem nevereila ze to slysim a nakonec sem samozrejme rekla ano.

Tereza Tothova | 18. 5. 2020 v 12:52

Pamatuju si to jako teď. I když je to už 11 let. Mě můj muž požádal o ruku po 14 dnech oficiálního vztahu a dvou měsících dobývání predtim. Fakt nekecám. Když jsem řekla ano, udělal můj žaludek kotrmelec tam a zpet😄 Ale ta vnitřní jistota, že je to ono mě nepustila doteď, kdy už naše rozhodnutí prověřil zivot. Za tu dobu co jsme spolu jsme si prošli tolika zatezkavacima zkouškama co jiní nestihnou za celý život. Slib skládaný na radnici v dobrém i zlém získal svou hloubku. A já doufám, že stejně skvěle zvládneme spolu i ty hezké veci co přinese život.

Aneta Šachová | 16. 3. 2021 v 12:38

To je krásný, přeju Vám mraky krásných let spolu <3

Aneta Šachová | 16. 3. 2021 v 12:39

Ježíš to je krásný!
Úplně si vybavuju, když já jsem dělala v 15ti brigádu ve Španělsku, bylo to to nejlepší období, ikdyž bez chlapa.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *