MENU

Jak jsme se potkali s panem Šachem..

2. 4. 2020 Ostatní

Bylo 15.11.2014

Charitativní trénink, který si budu pamatovat už navždycky. 

Nejenom, že od té doby jsem začala chodit do gymu, protože mě dostala atmosféra, lidi a všechno. Přišla sem si, že někam zapadám a nikdo se na mě nekouká skrz prsty. Za to co mám na sobě, jak vypadám, co udělám nebo neudělám. 

Ale hlavně to byl charitativní trénink pro Elišku. Holčičku nemocnou leukémií a pokud sis četl/a mojí minulost, tak víš, že tohle téma je semnou víc než hodně úzce spojený. 

Bylo to strašně emotivní. 

Eliška tam byla. 

Trénovala, tančila, běhala a byla šťastná. 

Prostě tam byla. 

A pro mě  to bylo něco neuvěřitelnýho. 

Krásnýho. 

A jak sem už psala, po téhle akci jsem začala chodit do gymu pravidelně. 

V té době jsem chodila se svým bývalým přítelem Zdendou (se kterým mám doteď skvělej vztah, děkuju za to!) 

V červenci jsme se po dovolené rozešli. 

Poprvé sem nechtěla sedět doma na zadku a brečet do polštáře. 

Dělala sem to tak vždycky a byla sem z toho jenom víte kde… 

Pár dní na to, byl další charitativní trénink. 

Na plavečáku v Benešově pro malého Adámka. (opět tam byl a bylo to strašně krásný, když vidíte, komu pomáháte) 

Po tréninku byla after party. 

A nebudu lhát, na pana Šacha sem měla zálusk hned po rozchodu. 

Ale né na vztah… Poprvé v životě jsem chtěla někoho nezávazně. 

Po pár drincích a trapných scének aká „Anet nabalovačka“ 😀 

No doteď, když si na to vzpomenu se směju jak blázen. 

Abyste malinko věděli o co jde…. 

Honza si šel pro pití, tak mě holky tlačily ať si jdu taky pro pití, akorát sem měla skleničku plnou. Pešek no 😀 Takže jsem šla kamarádce…. pro čaj? Chápete… pro čaj? Ona zrovna chtěla čaj.. jako fakt, bez legrace… 

 A Honzy otázka: „ty piješ čaj?“ 

Já v duchu „Jasně piju čaj, abych tě na něj vole sbalila“ To těžko, musim se pořádně opít, abych to nějak dala“ 😀 

Nebo mi všichni v baru kam jsme se přesunuli zmizeli a já tam trapně čekala sama, když přišel ze záchodu. „Kde jsou všichni“ „Víš, NAJEDNOU museli jít všichni domu“ 

V takovym duchu se táhnul celý večer. 

Ale bylo to skvělý a já na to strašně ráda vzpomínám 🙂

Byli jsme spolu do 6 do rána. 

Druhý den, kdy sem čekala esmsku v duchu „chci tě vidět znova“ 

Přišla smska „Promiň musíme to ukončit, bylo to naprosto skvělý, ale nemůžu si začínat s někym z gymu, to už nemůžu udělat.“ 

Nebudu lhát, naštval mě dost. 

Ale vydržel to dohromady asi 24 hodin. 

Když jsem šla s kolegyní z práce na oběd přišla mi zpráva: 

„Nemůžu na tebe zapomenout, nechceš dneska večer přijít ke mě?“ 

Cítila jsem se jak AnnaFrozen

via GIPHY

 Od té doby jsme se viděli skoro každý večer. 

Ale slib byl, že pokud si jeden někoho najdeme nebo se zamilujem ukončíme to. 

Po celou dobu o nás nikdo nevěděl, ani naši nejlepší kamarádi. 

Našim jsem lhala, že jezdim za kamarádkou. (Ti si mysleli, že mám něco s Honzy nejlepším kamarádem a nebo jsme se vrátili k sobě se Zdendou) 

Po 3 měsících jsem Honzovi řekla, že to pro mě není asi už jen tak. 

Honza mi řekl, že on to tak necítí a že je tedy konec. 

No nebudu lhát, ten den byl těžkej, možná dva… 

Ale další den jsem se vzbudila a napadlo mě odjet. 

Ano, ráda od problémů utíkám. 

(když se semnou rozešel první kluk, odjela sem na půl roku do Španělska) 

Takže jsem si našla Aupair v Americe, vyzjistila všechny informace a cca v březnu (za 4-5 měsíců), když vše klapne bych měla odletět na rok do Ameriky. 

Začala jsem dál chodit do gymu. Upla jsem se na tuhle myšlenku a najednou mi to bylo celé tak nějak jedno. 

Honzovi jsem řekla, že můžeme do té doby než odjedu být zas kamarádi s bonusem, on souhlasil samozřejmě. (kterej chlap by nesouhlasil, že) 😀 

Jenže 11.11 jsem měla strašné střevní problémy. 

Honza se o mě musel celý den starat, ikdyž jsem nechtěla. Vozil mi jídlo, vařil mi čaje, hladil mě ve vlasech…. Prostě takový ty krásný věci… 

Když jsme šli na procházku, abych se vyvětrala, tak mě najednou VE MĚSTĚ, píšu to velkým, protože to nebylo normální… chytil za ruku. 

Koukala sem na něj, jestli se nezbláznil. 

On se na mě taky podíval a řekl mi, že mě miluje. Jen, že potřeboval trochu víc času. 

Nooo… a tak to celé začalo. 🙂

A ano, asi semnou začal chodit z lítosti 😀 vždycky si ze mě dělá srandu. 

Ale je fakt, že to, co jsem cítila snim jsem nikdy necítila. 

Je fakt, že mě štval a štve hodně.

 Ale vim moc dobře, že je to nejlepší kamarád, táta a partner na světě. 

Snikym jinym se nenasměju, tak jako snim. 

Naše první společné Vánoce 🙂

Máte taky nějakou super historku k vašemu začátku s partnerem? 

Pochlubte se 🙂 

Komentáře k článku

Šárka | 10. 4. 2020 v 13:56

No jéje 🙂 ….. Míra nastoupil v dubnu k nám do práce jako můj šéf … strašně mě sral …. chodila jsem z práce a musela jsem to vypustit a tak jsem si stěžovala Fífovi (Je strašnej, hroznej, příšernej. Kdyby si vzal špičatou čepičku, tak vypadá, jak Šmudla od sedmi trpaslíků … a tak podobně) a ten můj tehdy 7 letý synek mě trpělivě poslouchal, radil mi a pomáhal.
Postupně jsem poznávala, že Míra není až tak příšerný šéf a jako nadřízeného jsem ho vzala na milost a musela jsem uznat, že je jako šéf docela fajn (no možná víc než fajn) …. pak jsem přešaltovala pracovně jinam …. Míra mi sem tam zavolal,, jak se mám a tak a že potřebuje slyšet někoho pozitivního …. když jsem byla s Fildou v létě na Lipně, tak jsme si s Mirkem psali asi do 4 do rána ….. později v létě jel Filda na tábor a mamina se spustila. Brala jsem to ale tak, že až se Filip vrátí dom, budu zase jen a jen jeho …. Míra byl ale vytrvalý. Už spolu jsme třetím rokem a mě to připadá, že jsme spolu od vždycky! Mám dva chlapy svýho života pohromadě!

Aneta Šachová | 16. 3. 2021 v 12:41

Šári…. to je nádhera!

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *