MENU

Honza: Pravá realita mého života (část 2)

10. 4. 2020 Náš život a cestování

Jsme ve 12. březnu, 4 dny po záchvatu.

Začínám se cejtit už docela dobře.
Dokonce už bych chtěl i jít koučovat po těch pár dnech, kdy za mě Anet vzala moje tréninky.

No ale co čert nechtěl, během 24 hodin se situace v celý zemi díky koronaviru otáčí naruby.

A já se ve čtvrtek odpoledne dozvídám, že na neurčitou dobu (minimálně 30 dni) musím zavřít náš gym 1LIFE.

FUCK.

Můj svět se hroutí.

Opět jen zas uvnitř sebe.

Na venek je všechno relativně ok.

„To zvládneme…!“ říkám Anet.

(vůbec netuším, jak to zvládneme).

Anet, která před pár dni prožila jeden z nejstresovějších záchvatů svýho života.

Byla za mnou v gymu asi do 2 minut co ji zavolali, že se mi něco stalo a přijela pro mě záchranka.

Držela mě za ruku, než sem neprobudil v nemocnici.

Vzala za mě všechny tréninky, který jsem měl dalších několik dní po záchvatu mít.

Nechala mě spát u zdi v posteli místo na kraji, kde jsme vždycky spal.

Musela (a bude muset) od tý doby řídit místo mě, protože mi kvůli záchvatu vzali na půl roku papíry.

Vysvětlovala 3-letý Lilu, že tátovi se udělalo špatně a že dneska nebude spát doma.

Týhle Anet musím 4 dny po týhle události říct, že to zvládneme.

Když vůbec nemám ponětí, co dělat.

Takže udělám zbrklý rozhodnutí a všem našim aktivním členům v gymu oznámím, že jejich členství se v březnu automaticky zmrazuje.

Bye bye 100% příjmu za měsíc.

Druhej den Anet přichází s nápadem, že uděláme online coaching.

Do kterýho jsme se pustili naplno a překvapilo nás, jakej úspěch to mělo u lidí, kteří s námi pracovali ale i novými.

Dokonce nám video-promo pomohl vytvořit Marcus (scénarista a režisér Kazmy OneManShow).

Ale o tomhle dnešní článek není.

Dva dny po uzavření gymu jsme se rozhodli, že se dočasně přestěhujeme k Anet rodičům do malý vesnice do Tábora.

Hlavně kvůli Lilu, která tam bude mít zahradu a hlavně svoje oblíbený prarodiče.

Na začátku to znělo jako super nápad.

Po prvním tejdnu ale realita ukazuje, že to zas tak jednoduchý nebude.

První věc, která nás obrovsky ovlivňuje je stres z daný situace a jeho vliv na náš vztah s Anet.

Jsem čerstvě po záchvatu.

Ztrácím (dočasně) náš fyzickej zdroj podnikání.

Nemůžu řídit… nemusí se to zdát jako velkej problém ale v praxi je to velkej limit.

A navíc miluju řídit naší krásnou A6ku.

Ztrácíme svoje soukromí, protože bydlíme v domě se 3 mísnostma ve 4 lidech.

A i když se pro mě Anet snaží vytvářet denně spoustu hodin, abych mohl pracovat.

A to já potřebuju hodně me-time…

Stejně se často hádáme a dohadujeme.

Já pořád pracuju a snažím se zachránit naší situaci.

Jsem málo přítomnej a hlavou pořád jinde v myšlenkách o tom, jak se o nás postarám.

Kdo říká, že tahle situace má lidi sblížit, tak pro nás to má spíš opačnej efekt.

Je to hodně velká zkouška, která naše manželství testuje asi jako nic před tím.

Vysvětleno lajcky = sereme se (hlavně já jí) dost.

Druhá věc je můj vztah s Lilu.

Možná je to kvůli záchvatu, kdy ona moc dobře ví, že se mi něco stalo.

Nebo kvůli tomu, jak se teď pracuju doma a hrozně se vymlouvám na to, že „teď nemůžu“.

Lilu je teď na mě totálně závislá.

Chce se mnou všude bejt, všechno dělat.

Je to strašně krásný, ale zároveň to pro mě teď není lehký.

Asi pro to, že se pořád neumím uplně uvolnit, když se mi „můj svět“ obrátil naruby během pár dnů.

Je to zvláštní, když si vlastně uvědomím, že zas tak o tolik nejde.

Že mám to nejlepší, co můžu v životě mít.

Mám skvělej business, kterej jsem postavil z nuly a i když teď je v „jemný“ (ok téměř totální) hybernaci, tak děláme s Anet všechno proto, abysme se vrátili v tý nejsilnější možný podobě, až se nám zase otevřou dveře.

Mám krásnou dceru, kterou i přes to všechno co se teď v našem životě děje, stíhám sledovat mnohem víc než kdykoliv předtím a vidím ty všechny úžasný věci, který zvládá ve 3 letech.

Mám neuvěřitelnou rodinu. Tchýni, která nás u sebe už skoro měsíc zvládá mít, tchána, kterej si se mnou večer rád dává pivo.

Moji mámu, která se o sebe teď stará víc než kdy jindy, protože patří do rizikový skupiny a dělá všechno pro to, aby byla zdravá a sexy babča ve svejch 68 letech.

A hlavně mám tu nejlepší manželku, která by pro mě udělala cokoliv.

Tím jsem si teď celkem ultra jistej.

Která je tak moc nesobecká, když já se starám jen o sebe.

Která mi dává tolik inspirace, když jsem úplně prázdnej a bez nápadu.

Která mě vrací na zem, když lítám moc nahoře a myslím, že jsem moc dobrej.

Která mě miluje i když se většinou chovám jak kretén.

Chci tímhle jen vším říct, že je důležitý si uvědomit, že všechno NEMUSÍ BEJT OK.

A že věci nejsou pořád jenom duhy a západy slunce.

Že život je někdy sračkama zaplněnej bazén, ve kterým někde na dně je špunt.

A jedinej způsob jak ten špunt vypustit, je nadechnout se, ponořit se od toho všeho a snažit se dál ho najít a napustit tam čerstvou vodu

A to nejdůležitější?

Plout těma všema hovnama S LÁSKOU.

A věřit si.

Věřit tomu, že na konci se vynoříš jako krásnej sexy jednorožec.

Protože tvůj svět/život je přesně takovej, jakej VĚŘÍŠ, ŽE JE 🙂

Komentáře k článku

Mama | 10. 4. 2020 v 8:19

Honziku, pekne jsi to napsal. Ver tomu, ze ten špunt uz zacina prosakovat

Dáda | 10. 4. 2020 v 8:20

Tak tohle bylo hodně dojemné, až mi ukápla slza. Je pravdou, že tahle situace je skouškou pro nás všechny a věřím, že pokud se dva lidi milují, tak to překonají i když je to hodně těžký. Ještě před přečtením tvého článku jsme se hned po probuzení s přítelem poštěkali, ale teď jsem rozhodnuta za ním jít, obejmout ho a říct mu, že ho miluji a že to všechno zvládneme. Dodal si mi novou naději a ukázal mi, že i když je to težké, není to důvod k boření našeho sedmiletého vztahu. Děkuji ti moc Honzí. Tobě i celé rodině přeji hlavně zdraví!!!!

Iva | 10. 4. 2020 v 11:18

držím celé rodince pěsti

Šárka | 10. 4. 2020 v 13:30

Honzi, je známo, že za každým silným chlapem stojí silná ženská …. partnerství je o tom, že se dokážete vzájemně o sobe opřít. A Vy dva máte tu životní kliku, že Vám to zaklaplo 🙂 Máte se, a proto se máte!!! Ať jde pořád líp!

Míša | 15. 4. 2020 v 10:10

Honzí, to je tak neuvěřitelně silný a dojemný článek… Tohle bychom si měli přečíst všichni, uvědomit si, že je potřeba být vděčný za ty velký dary v životě, ale i za ty nejmenší drobnosti <3 Tak hlavně hodně sil, ať tuhle corodobu zvládneme a vidíme se co nejdřív u vás v gymu 🙂

Aneta Šachová | 16. 3. 2021 v 12:41

<3

Aneta Šachová | 16. 3. 2021 v 12:42

Děkujeme i my!

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *