MENU

Albánie

17. 9. 2020 Náš život a cestování
Ano, já se létat bojím. Ale mám tyhle dva a je to hned mnohem jednodušší 🙂
  1. Proč Albánie? 

Přišlo nám mraky otázek, proč zrovna Albánie. Proč né Chorvatsko, Řecko nebo Itálie. 

Že byste se do Albánie báli, že to tam skoro nikdo nezná. A dalších mraky že…

V dubnu jsme měli letět na Bali, které nevyšlo kvůli korona viru. 

Ihned jak to šlo, jsme začali přemýšlet o dovolené, měli jsme dost omezené možnosti. Řídit bych musela já, takže jakákoliv vzdálenost víc jak 3 hodiny je pro mě náročná s Lilu v autě a v noci už vůbec, neumim řídit v noci. Chce se mi ihned spát. (pan Šach má zákaz řízení až do září – asi mi jebne. Dělám mu osobního řidiče už skoro 4 měsíce a fakt se těšim, až mu to předám :))

Takže nám zbývali Čechy. Začala jsem se stou myšlenkou pomalu ale jistě smiřovat, ale věděla jsem, že to pro nás nebude dovolená. 

Vím, že tu máme strašně moc nádherný míst, které jsme ještě neviděli. Je tu jedno velké ALE. 

Ani jeden z nás neumíme v ČR “vypnout”. Neumíme tu vypnout telefony a když, stejně přemýšlíme nad prací. Neumíme přestat myslet na to, co by jsme nového vymysleli, jak ten gym zlepšíme, jaká videa natočíme nebo o čem by jsme napsali příspěvek. Prostě ten mozek furt jede. 

Jeden večer mi napsal pan Šach: “Koukej, za 5 tisíc”, když jsem to rozklikla, strašně jsem se zarazila.

Albánie.

Představila jsem si Írák nebo Írán, prostě země, kde se bojuje a není to úplně safe, ikdyž věřim že i tohle jsou nádherné země, jen nám jsou podávány dost masakr informace. 

Když jsem si Albánii vygooglila (nevěděla jsem popravdě ani kde přesně leží), nestačila jsem se divit. Z fotek to byla tak nádherná země. Nádherné jezera, vodopády, moře… Pro nás ráj!

Ihned jsem napsala “Jedem, kupuj!” 

No a tak jsme balili Lilly krásnej kufřík, který dostala od babiček k vánocům (na Bali). Naprosto geniální věc do letadla. Prodlouží sedačku, může na něm sedět a jezdit po letišti a mít v něm sbalené všechny svoje poklady. 

Nějaké fakta o Albánii: 

Měna je LEK – dělíš vždy cenu 5ti

Hlavní město je Tirana (o které taky uslyšíte) 

Sousedí s Černou horou, Makedonií a Řeckem

Do Albánie se dostanete na občanku

Vypněte si v ČR mobilní data – to je jediné co nás překvapilo, že není evropskou zemí. Kupte si na letišti ve Vodafonu simku za 1500 leků – 300,- s 20 MG internetu a máte internet na celý týden, celá rodina. 

Z Prahy do Tirany letíte necelé 2 hodiny. 

Letenky nás pro všechny tři vyšli 5200,- plus pojištění, to je na každém kde si ho udělá.

Už v Čechách jsme si zamluvili auto. Za 2500,- u Car by Sicilian nebo něco takového (rezervoval pan Šach) 

Jo a… info pro ženský a možná i pro chlapy 😀 – albánky maj fakt hezký kulatý zadky!

  1. Cesta

Spousta z vás mi psalo, jak jsme zvládli s Lilu let. Lilly lítá od jejího 1 roku, kdy jsme sní letěli do Thajska. Nikdy jsem se nebála, že by to nezvládla. Nikdo mi nikdy neradil co a jak dělat, ale nějak intuitivě jsem sbalila, co jsem si myslela, že bude nejlepší a většinou to vynásobte 3krát 😀 (ze začátku to bylo náročnější, když nevíte a musí to všechno tahat pan Šach, ale za mě lepší víc než míň) Teď už jsme sbalili pár hraček a hlavně jídlo (nakrájené okurky, papriky, kapsičky, sušenky a brambůrky) Co do letadla balíme je ještě deka – kvůli klimatizaci, někdy je opravdu velká zima. Náhradní oblečení pro Lilu (kdyby náhodou) a termoflašky. Máme dvě jednu pro Lilly a jednu pro nás, vždy na letišti dotáčíme vodu, všude jsou pítka. A hlavně vám s dítětem dovolí vody většinou kolik chcete. 

Jelikož jsme měli cestu okolo oběda, Lilu zařízla během 10 minut a spaly jsme spolu až do příletu. 

Na letišti našli pobočku půjčovny aut a vyřídili naše “pikaso”. Jak už jsem psala na instagramu, jediný problém co jsme udělali, byl ten, že pan Šach si nepřečetl podmínky a my jsme nesměli platit debitní kartou. Takže pozor na to. Museli jsme platit 4500,- pojištění a to prostě nechceš. Dvojnásob než půjčení auta. Chvilku jsme se chtěli dohadovat, ale měli pravdu. 

Ještě jsme si za 30 euro dopůjčili autosedačku pro Lilly. 

A pak konečně jsme vyrazili! 

Hned kousek od letiště, než vjedete na dálnici prodává stará paní svojí zeleninu a ovoce. Bylo to pro mě neuvěřitelný. Za sebou měla skleník a rovnou to prodávala. První dvě noci jsem zarezervovala v čechách. 

Palace hotel & spa v Durres. Bylo to kousek od letiště, mělo to skvělé hodnocení, dětské hřiště, bazén a pláž. 

Po příjezdu jsme byli nadšení, hotel byl čistej, krásnej. Hned jsme vyrazili k bazénu a narazili na takové ty drobnosti. Bazén byl divně přístupný pro děti, nebyl prostě úplně baby friendly. Když jsme šli na pláž, tak tam byl udělaný z betonu takovej sráz a do moře se muselo po schudkách. Takže jsme čas trávili u bazenu. Objednali si drinky a užili si to společně všichni tři. 

Na večeři jsme si vyrazili do místního fastfoodu. Dali si jejich kebab maso, s pita chlebíkem, zeleninou, pití, hranolky a nějaký extra masíka pro Honzu. Za celou večeři jsme dali 250,- 

A ráno ta snídaně. Povim vám, lepší snídani jsme snad nikdy neměli. Od všech druhu vajíček, teplý croaisanty až po zeleninu jako třeba vařenou brokolici. Fakt skvělý. 

Po cestě do Durres (trvalo to tam 35 minut) jsme viděli obří nádhernej aquapark a mě napadlo hned druhý den vyrazit tam. 

Měli otevřeno od 10 – 18:00 hodin. 

Děti do 3 let (Lilu se vešla) měly vstup zdarma. 

Na osobu 1500 leků – tedy 300,- (tady vidíte ty jejich ceny, je to tam všechno opravdu levné)

Ručníky jsme si půjčili za 40,- jeden. 

Lehátek bylo všude mraky, zdarma. 

Ten den jsme si užili maximálně, já se trochu spálila. Lily se vyřádila a fakt jsme dlouho hezčí aquapark hlavně pro děti neviděli.

Druhý večer jsme zkusili restauraci u hotelu. Recepční říkal, že je to nejlepší kuchyně ve městě.. Tak schválně. Dali jsme si Hugo, Honza víno, Lillu těstovinky, předkrmy, hlavní chody s mořskýma plodama a bylo to naprosto geniální. Fakt jsme byli nadšení. Za takovouhle večeři by jsme v čechách dali minimálně 2-3 tisíce. Tady tisícovku. 

Třetí den jsme se přesouvali, chtěli jsme vidět z Albánie co nejvíc. Jeli jsme na jih, hodinu a půl cesty níž. (chtěli jsme stihnout takový okruh a takto nám to vycházelo. )

Našli jsme si hezký hotel za pár korun kousek od Vlore – noc stála 1222,- a pozor to i se snídaní na střeše hotelu. Jediný háček to mělo a to ten, že jsme hotel hledali další hodinu, protože neměl žádný označení a byl zastrčený v takový pidi uličce, než nás napadlo do hotelu zavolat. Byli jsme fakt otrávení.. napadlo nás koupit si i jiný hotel, protože jsme po té ulici jezdili tam a zpátky jak trolové, ale zaplať pán bůh jsme to zvládli. Čekal na nás fakt krásný hotel s výhledem na moře a procházkou cca 2 minutky na pláž. Kde jsme si půjčili lehátka za 500 leků (100,-) na celý odpoledne a byli jsme spokojení. Lilly se tam skamarádila s jedním chlapečkem a blbnuli celé odpoledne. Na večeři jsme šli do restaurace která měla molo. Lily chtěla pizzu, dělali domácí, tak jsem byla ráda a my si dali opět mořské plody. Honza grilované a já takovou rajčatovou směs s krevetama. Měli jsme předsudky, že to bude takový nic moc podle vzhledu hotelu, ale byli jsme opět maximálně spokojení a že my máme docela mlsný jazýčky. 

Ráno jsme se konečně vydali na naší vysněnou pláž Gjipe (Gjipe měla být opuštěná pláž mezi útesama, kde skoro nikdo nebude) 

Trasa měla trvat necelou hodinku, to jsme ale netušili jakou cestou pojedeme. Nahoru do hor, samé serpentýny. Byl to masakr pro můj žaludek. Ale něco neskutečného pro moje oči. Po celou dobu až úplně na vrchol byla zeleň, všude kapradí (doted to nechápeme, musí tam být nějaký spodní vody nebo nevim co), krávy uprostřed silnice. Prostě Albánie, jak jsme si jí představovali. Nahoře byl naprosto úžasnej výhled. Museli jsme zastavit a kochat se. 

To co jsme vyjeli nahoru nás čekalo i dolu… což nebylo pro můj žaludek úplně ideální, ale zvládla sem to (“šikula mami, šikula” – jak by řekla Lilu). 

Jeli jsme fakt náhernýma městečkama, které byli podél moře a pro nás to bylo něco neskutečnýho. Nikdy jsme tak nádherné města neviděli. Je to něco jako v Itálii takové ty na útesech (bohužel sem je nevyfotila jak sem byla mimo)

Až jsme dojeli na naší pláž, kde už bylo parkoviště s hlídacím chlapíkem, který si řekl 400 leků (80,-), což jde. 

Řekl nám veškeré informace: 

  • jestli máme dost pití
  • že s kočárkem se tam nedostaneme
  • že cesta je 1,5 km daleko
  • Že si tam budeme moct koupit pití a jídlo
  • Ručníky ne (skvělý, na to jsme vybavení nebyli, takže jsme si vzali asi 4 honzovy trika :D) 
  • Že tam můžeme i přespat ve stanu (nejvíc byla nadšená z tohodle nápadu Lilu, já už o něco míň)

No a jako na potvoru jsme měli vybraných málo peněz jen nějakých 5 tisíc leků, takže tisícovku. Přemýšlela jsem co budeme potřebovat. Nějaký sušenky máme, hlavně pití a něco na ležení. Potom oběd. 

Když jsme přicházeli k pláži viděli jsme tam několik lodí a opravdu dost lidí. 

Bylo to ale něco neskutečně nádhernýho. Mezi útesama jen takový výkus a pláž. Všude zelenomodro, ale na pláží stánky a bordel. 

Když jsme přišli, Honzík zařídil lehátka. My se vykoupali, pláž byla oblázková a my pro Lilu neměli koupací boty, takže jí to píchalo do nožiček. 

No prostě a jednoduše, tohle nebyl ideální výlet a po 3 hodinách jsme se rozhodli že pojedeme zpět do Vlore. Ano Anet, serpentýny zas a znova. (na to konto jsme se rozhodli, že jezera, vodopády a výšlapy,co jsme měli v plánu si užijeme příští rok s Honzíkem sami a teď budeme odpočívat)

Jako na potvoru bylo 13:00 a Lilu byla fakt unavená. Když jsme šli do toho šílenýho kopce, Lilu asi po 100 metrech usla Honzíkovi v náručí. Jako fakt usla, bylo jí total jedno co sní budeme dělat a tak si pan Šach dal trénink a do kopce 1,5 km jí táhnu a já mu asi tak 300 metrů chvilku pomohla, aby si oddych. 

Lill se vzbudila po 40 minutách, krásně vychruplá u auta 😀

A tak jsme jeli zpět a ve Vlore našli Lilly za odměnu jeden hotel s bazénem. Za 2000,- s večeří i snídaní. 

Hotel měl sice tobogán, Lilu se vyblbla, ale nebylo to úplně podle mýho gusta. Ať si každý řiká, že sem pipinka ale mám ráda, když ručníky voní, když už platim hotel, tak aby byl hezký a čistý. A to tady úplně nebylo. 

I Honza nebyl nadšenej.

Zjistili jsme jednu věc. Bud milujeme total raw věci i ubytování, vůbec by nám nevadilo bydlet u místních, vařit jejich jídlo a dělat cokoliv snima a nebo milujeme voňavý a krásný věci, když chceme odpočívat. Ten střed nás moc neba.. 

Takže jsme hned večer hledali ubytování a našli jsme jeden obří krásnej hotel s krásným bazénem. Nerezervovali jsme ho, protože většinou jsou hotely dražší než když přijedete. Když jsme dojeli na místo, bazén nefungoval a všechno okolo bazenu bylo zavřené. Když se šel Honza zeptat na recepci, tak kvůli korona virusu prý. 

Měla jsem v záloze další dva hotely a ještě jeden, který sem Honzovi malinko podsouvala, protože byl strašně luxusní. Dražší, ale prostě vypadal už na obrázku strašně krásně. 

Honzula mi udělal radost a jelikož jsme měli 5 leté výroční našeho vztahu, vzal mě tam. 

“Užijeme si teď jeden večer” 

Když jsme přijeli nevěřili jsme vlastním očím. 

Hotel se jmenoval Villa Pascucci. Jak ten hotel byl domyšlený do detailu. Když jsme přišli na recepci byli obří takové ty krásné drahé voňky. Pokoj jsme měli “nejlevnější” za 3 tisíce noc i se snídaní. Na pokoji bylo všechno s monogramem VP, rucníky, mejdlíčka, deky, polštářky, propisky. No prostě na cokoliv si vzpomenete. Všechno tak nádherně vonělo.  Když jsme šli k bazénu personál si hrál s Lilu, dělali na ní blbinky. Bazén byl vyhřívyný, měl výřivku a skokánek. Nebyli tam takové ty levné plastové lehátky, ale kvalitní. Tak jako všechno v hotelu. Jen jsme leželi, objednali si drink (jeden míchaný drink tu stál 110,- jen pro představu) a nevěřili tomu. 

Užívali si celý den a večer šli na večeři, která nemusim se opakovat jaká byla. Jejich kuchyň byla otevřená, lednice měli pokachličkované. Asi tušíte jakej ráj to pro mě byl. Miluju tyhle detaily a ještě co se kuchyně týká. Lilly přinesli na stůl fresh rybky, jestli si nechce vybrat. Hrozně se jí to líbilo a tak si objednala rybku s opečenym bramborem a my s Honzovou předkrmy a hlavní chody. Strašně nám chutnalo a já to zakončila ještě tiramisu. Večer mi Honza řekl, že tam zůstaneme ještě jednu noc a užijeme si to. No ani nevíte jak jsem byla nadšená. Druhý den jsme měli snídaně a jestli jsme si mysleli, že nic lepšího než v tom prvním hotelu nemůže být,tak jsme se sakra mílili. Dorty připravovaly kuchařky přímo před náma, cokoliv jsme si vymysleli jsme měli. Vajíčka, frittata,  ovoce, zelenina, dortíky a hlavně všechno tak sakra dobrý! 

Takhle se tam o nás starali 🙂

A víte co bylo nejlepší, zbytek jsme si vzali k bazenu a mohli jsme si to užívat do půl 11, kdy byli snídaně. Nikdo neřešil jako v předchozích hotelech, jestli jdeme 1 nebo 10krát. Nikdo se nás neptal na číslo pokoje. Jediné na co se ptali, jestli máme všechno. A hlavně ať si nic k bazénu nenosíme sami, až mi to bylo trapné jak nás obskakovali. 

Takže…. Pokud někdy planujete jet do Albanie, jeďte sem na jednu noc. Klidně i víc, ale alespoň jednou se nechejte hýčkat a užijte si vyňuňaný hotel! 

Poslední den jsme slíbili Lilu ještě aquapark, stím že přespíme v hlavním městě v Tiraně. Našla jsem ubytování za 900,- korun i se snídaní. A řikala jsem si, že na to přespání nám to stačit. Když jsme přijeli odpoledne po aquaparku nestačili jsme se divit, jak krásný místo za ty peníze jsme našli a to ještě 10 min od centra. 

Chtěli jsme na nákupy a do města, zažít albánský večer. Tak jsme si autem popojeli a zastavili hned u muzea. Tam na nás začal mávat takový pofidérní chlapík a řikal “yes yes, here. 400”, tak jsme si řikali super, tak za 80,- parkování. Jen mi to nedalo a řikám Honzíkovi, že pokud je to nějakej parchant, aby jsme nedostali pokutu a on od nás nevzal jen peníze. Honza se rozhlídl a jen řekl, támhle jsou policajti, já se jich zeptám. 

Samozřejmě, že to byl podvodník. Stál tam vedle nás, smál se a Honza se strašně naštval a vyjel na něj. Nikdy jsem tohle neviděla (ale popravdě se mi to líbilo, jak se nás zastal a nenechal si srát na hlavu) Tak jen i vy nikomu moc nevěřte, zkoušej to. 

Pan policajt byl asi nejpříjemnější, co jsme kdy zažili. Ukázal nám cestu do nákupáku, řekl nám ať si užijeme večer a že se o auto postará, že je celý den okolo on. 

Ještě před nákupákem jsme zahlídli pro Lilušku krásný hřiště v centru, kde si vyhrála a pak šli něco málo pokoupit do tohodle  7patrovýho nákupáku. 

Ty ceny ani nechtějte vědět, pokud rádi nakupujete. Ještě že jsme měli tak málo času a tak sem stihle dva obchody a šla za Honzou a Lilu nahoru do dětskýho koutku. Fakt skvěle promyšlený nákupák, hezky přehledný, rozdělený podle sekcí a ještě vyžití pro děti. 

Potom jsme šli tak nějak za nosem, že si najdem nějakou dobrou restauraci na večeři. 

Šli okolo takového starobaráku, kde byl průchod do ulice plnou restaurací, obchůdků a vináren. Nevim, kdo nám tam nahoře pomohl, ale vybrali jsme si naprosto geniální restauraci, tuto: 

Dostali jsme předkrm (jejich rybí polévku) zdarma. Potom jsme si objednali předkrmy a hlavní chody. Všechno s mořskýma plodama, fakt vynikající. Za celou večeři plus obří dýško jsme dali tisíc korun. Nechápali jsme to. A najednou nám přistál ještě citronový našlehaný sorbet, na pozornost podniku? 

Neuvěřitelný, líp jsme si poslední večer nemohli užít. 

Krásně se nám spalo. Ráno jsme se vzbudili a Honza mi řiká, podívej se z okna. Když jsem se po chvíli zadívala, málem mě kleplo. Pod okny vlevo jsme měli tuto věznici. Běhali tam týpci v takových uzkých nudlích, všude dráty, neměli ani společnej prostor venkovní. Honza jen dodal: “to bude asi vostrá věznice, když nemaj společnej prostor” “jo a neřikal sem ti to večer, aby ses vyspala”. Děkuju ti Honzíku, děkuju 😀 Ale měl pravdu kluk jeden. Jen jak jsme byli ve 12 patře, viděli jsme všechno a já od toho nemohla odtrhnout oči. Bylo to tak zajímavý, jak to tam mají. Najednou mě zajímalo co udělali, proč tam jsou. No nic… vrátila jsem se do naší krásný reality 🙂 

Let zpět byl opět naprosto v pořádku a ikdyž já lítání prostě nesnášim, zvládli jsme to krásně. Lilu mě držela za ruku a povídala mi ať se nebojim, že vypadnout nemůžu. Děkuju, holčičko moje! 

Líbí se vám takový články? Jeli by jste do Albánie nebo máte v plánu? 

Komentáře k článku

Zatím nebyl přidán žádný komentář, buďte první.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *